Tajná místnost

Tak, jako většina mladých lidí, i partneři Lucie a Adam toužili po vlastním bydlení. Naskytla se jim skvělá příležitost krásného domečku na předměstí a tak neváhali ani minutu a chopili se šance. Měli obrovskou radost. Postupně stěhovali věci a chystali se na společnou budoucnost. Jednoho večera, když už leželi v posteli, najednou uslyšeli šramot. Zvuk se ozval jakoby pod nimi. Mysleli si, že se jim do sklepa nastěhovalo nějaké zvíře. Adam vstal z postele, vzal baterku a vydal se směrem ke sklepu. Prošel chladnou místnost, ale nikde nic nebylo. Povšiml si však stop po dveřích na jedné stěně. Bylo evidentní, že v minulosti tam cesta pokračovala, ale dveře byly zazděné. Zavolal na Lucii, aby se přišla podívat. Oba se shodli na tom, že se za zdí musí nacházet nějaká místnost a rozhodli se, že následující den to probourají, aby zjistili, co se tam skrývá. Lucie toho v noci moc nenaspala. Zdálo se jí, jako by jí někdo volal a ona nemohla přijít na to kdo a odkud.

Na druhý den ráno, ještě než šli znova do sklepa, vzpomněli si na plánek domu. Na plánku byl sklep, tak jak ho znali, ale kupodivu žádná další místnost se tam nenacházela. Měli neblahý pocit, že se tam skrývá něco tajného, něco, co chtěl někdo schovat před okolním světem. Adam doufal v nějaký poklad, zatímco Lucie se bála něčeho hrůzostrašného. Po snídani Adam popadl nástroje a vydal se do sklepa, kde začal zeď probourávat. Mísil se v něm pocit neklidu se vzrušením z toho, co asi na druhé straně nalezne. Jelikož to nebyla cihlová zeď, jako ta, co byla všude okolo, šlo to poměrně lehce. Za chvilku měl vykutanou díru dostatečně velkou na to, aby se dalo vejít dovnitř.

Adam poprosil Lucii, aby baterkou svítila do místnosti, zatímco se odvážně vydal na průzkum. Byla to malá prázdná místnost, tak 2x1 metr. Její účel jim nebyl znám. Vzduch v místnosti byl těžký a zatuchlý. Adam už chtěl odejít s nepořízenou, když v tu ránu pocítil lehký vánek na své paži. To ho zarazilo a chtěl vědět, odkud se vzduch line. V jedné ze stěn uviděl malý otvor. S mírným strachem přiložil hlavu ke stěně, ale skrz otvor nebylo nic vidět. Znova ale uslyšel zvuk podobný tomu, co slyšel předchozí večer. Lucie se Adama snažila odradit, ať to nechá být a nepokouší osud. Bála se, co by se mohlo za zdí nacházet. Adam se opřel o zeď a všiml si, že cihly byly uvolněné. Začal je tedy jednu po druhé vytahovat. Objevil další místnůstku, daleko menší, sotva metr čtvereční. Jen co uvolnil poslední cihlu, proud vzduchu se zastavil, jako když se zavře okno. Adam se vylekal tak, až narazil zády o stěnu za ním. Na podlaze ležela lidská kostra ve schoulené poloze. Oběma přeběhl mráz po zádech. Vyděsili se tak, že utekli zpět nahoru do bezpečí. Lucie by přísahala, že je při úprku něco sledovalo.

Jakmile se trochu uklidnili, Lucie zavolala policii, aby jim oznámila nález. Kriminalisté prohledali sklep včetně nově objevených místností a kosterní pozůstatky si odvezli s sebou na stanici. Celé odpoledne pak situaci rozebírali. Vymýšleli různé teorie o tom, kdo by to mohl být, nebo jaký byl důvod, že místnost byla zazděná. Na večer se šla Lucie osprchovat a vyčistit si zuby. Když vylezla z horké sprchy, všimla si, že na oroseném zrcadle je napsáno „Děkuji“. Rozbušilo se jí srdce, ale zároveň z toho měla dobrý pocit. Šla okamžitě pro Adama, ale než se společně do koupelny vrátili, zrcadlo už orosené nebylo. Od té doby již nikdy záhadné zvuky neslyšeli, ale dodnes na tento den vzpomínají.