Richard, který se probral na zemi v lese, nemohl uvěřit tomu, co právě zažil… Opřený o strom stále koukal na fotografii. Povšiml si, že na své levé ruce má hodinky, na kterých se však vteřinová ručička pohybuje opačným směrem. „Máš 24 hodin na to, aby si za sebe poslal náhradu…“ zašeptal si pro sebe. Nedaleko od něj se na zemi lesklo cosi stříbrného. Byl to nůž. Sebral ho a vydal se vstříc lesem.
Po chvíli došel na lesní cestu. Chvíli po ní kráčel, když
najednou z velké dálky uslyšel hlas. Schoval se za velký strom a vyčkával.
Lesní cestou si zkracovala cestu domů mladá slečna, která cestou telefonovala,
aby se tolik nebála a cesta ji rychleji plynula. Široko daleko nikdo jiný
nebyl. Pro Richarda to byla skvělá příležitost k vykoupení duše.
„Proboha, co mám dělat?!“ ptal se sám sebe. „Pokud ji
nezabiju, moje žena přijde o manžela a děti o tátu. Když to ale udělám, bude ze
mě zrůda. Dokážu žít se svým svědomím, pokud bude moje rodina šťastná?“ rozmýšlel
Richard. „Musím se rozhodnout, hned!“ Dívka již byla jen pár metrů od něj a
nevěděla, že tam není sama. Přes hovor nevnímala okolí, po celou dobu se ani
jednou neohlídla.
Richard vyčkal, až dívka projde okolo místa, kde se
schovával. Poté silně sevřel rukojeť nože a vyběhl. Nůž prorazil látku její
bundy. Dívka zalapala po dechu, oči se rozšířily v naprostém šoku. "Omlouvám
se" špitl, když do ní nůž vrazil podruhé. Nic necítil. Ani odpor, ani
úlevu. Telefon jí vypadl z ruky a z něj se ozval vyděšený hlas: "Haló? Jsi
tam? Haló?"
Svět kolem potemněl. Richard poznal, že je zpátky na místě,
kde mluvil s převozníkem. „Co se stalo? Jak to, že jsem zase tady?!“ řekl
vyděšeným hlasem Richard „Slyšíš mě? Udělal jsem to! Udělal jsem, co jsi po mě
chtěl. Teď mě vrať zpátky k rodině!“
„Ha ha ha!“ ozvalo se ze tmy a začala se pomalu zjevovat
silueta převozníka. „Vážně jsi to udělal. Překvapil jsi mě. Neřekl bych to do
tebe.“
„Udělal jsem to pro svou rodinu.“ řekl Richard zlomeným
hlasem
„A co by na to asi tvá rodina řekla, co? Líbilo by se jim
to? Mít doma chladnokrevného vraha.“
„Pochopili by moje důvody…“
„Zabil jsi mladou nic netušící a zcela bezbrannou dívku.
Jaký k tomu může mít člověk rozumný důvod?“
„Víš moc dobře, o čem mluvím. Slíbil jsi mi, že mě vrátíš
zpět do života k rodině.“ vzlykl Richard se zrakem sklopeným na své
zakrvácené ruce.
"Ty jsi mi ale naivní…“ zavrtěl převozník hlavou.
"Slíbil jsem ti návrat? To ano, ale řekl jsem snad kdy, kam a v jakém
stavu?“
„Měli jsme dohodu…“ řekl Richard z posledních sil.
„Obávám se, že svou část dohody nedodržím. Jak hloupé je
věřit slovům mrtvých.“ řekl ledově klidným hlasem převozník. „Na druhé straně
řeky, tě čeká věčné zatracení. Byla jsi čistá duše. Ach ano, nemohl bych tě tam
převést. Nyní už ale můžu. Jsi vrah, Richarde! A vrahové patří ke mně!" zakřičel
do temnoty a opět se dal do smíchu.
Poté bezvládné, vyčerpané Richardovo tělo naložil na
dřevěnou loďku a společně se vydali přes řeku do říše mrtvých k věčnému zatracení.
Loď se ponořila do mlhy a Richardovo jméno zmizelo ze světa živých navždy.
Žádné komentáře:
Okomentovat