Lavina

Krásné slunečné ráno vytáhlo Annu z postele. Přesně v takové probuzení doufala, když se vydala do Alp zdolat jeden z nejnáročnějších vrcholů Evropy. Nachystala si vše potřebné, překontrolovala výbavu a vydala se na cestu. Příjemný horský vánek ji hladil po tváři. Uvědomovala si, že cesta bude dlouhá a náročná, ale byla to zkušená horolezkyně a na tento výkon se dlouho a pečlivě připravovala. Na cesty se vždy vydávala sama, to měla nejraději. Užívala si výhledy a trávila čas jen se svými myšlenkami. Uvědomovala si však rizika. Vždy byla ve spojení se svým dobrým kamarádem Markem alespoň prostřednictvím satelitního telefonu.

Jakmile dorazila na místo, odkud začínala šplhat, zavolala Markovi. Jako vždy ho ubezpečila, že je v pořádku, je nachystaná a začíná lézt. Markovi se to tentokrát moc nepozdávalo a snažil se jí cestu rozmluvit. Převážně kladl důraz na to, že je tam sama a jde o velmi náročný výstup. Anna o svých schopnostech nepochybovala a nenechala se odradit. Výstup měla rozdělený do několika částí. Vždy když jeden segment zdolala, odpočinula si a ozvala se Markovi. Ovšem jak už to tak na horách bývá, počasí je nevyzpytatelné a velmi rychle se mění. Když byla zhruba v polovině cesty, zatáhlo se a začalo prudce sněžit a zvedl se silný vítr. Anna co možná nejrychleji dokončila započatý segment a uchýlila se ke stěně hory tak, aby se co možná nejvíce skryla před nepříznivým počasím. Mezitím Marek, který byl dole v chatě, vše z dálky pozoroval a jakmile se zhoršilo počasí, snažil se Annou spojit, ale nedařilo se mu to. Najednou to uslyšel. Ohlušující dunění, jako kdyby se hora začala hroutit. Zvedl hlavu právě včas, aby viděl, jak se sněhová stěna utrhla a žene se dolů. Tam, kde byla Anna. Marek začal panikařit. Dovolat se stále nešlo. Vyběhl ven z pokoje směrem rovnou k horské službě. Věděl, že je zle a že není moc času.

Anna se probrala v bílém pekle. Všude kam se podívala, byl jen sníh. Každým nádechem cítila, jak jí mráz proniká do plic. Srdce jí bušilo. Co se stalo? Kde je? Pokusila se pohnout nohama, ale nic – jako by neexistovaly. Věděla, že musí zůstat klidná. Naštěstí měla jednu ruku volnější a tak si z oblasti obličeje odstranila sníh a udělala prostor pro dýchání. Pustila slinu, aby zjistila, kterým směrem je povrch. Ukázalo se, že je přímo nad ní, což jí částečně uklidnilo. Byla ráda, že není hlavou dolů. Volnou rukou se snažila opatrně kolem sebe odhrnout sníh, ale moc to nešlo. Navíc měla strach, aby jí to nezavalilo ještě více. V tuhle chvíli už jen doufala ve dvě věci – že jí funguje lavinový vyhledávač, který vysílá signál, a že je Marek na cestě se záchranou jednotkou.

Marek, společně se skupinou záchranářů, byli během několik minut pod horou. Díky tomu, že byl dobře informovaný, tušil, v jaké oblasti by se mohla Anna přibližně nacházet. Za pomocí techniky netrvalo dlouho a dorazili na místo. Annu se jim podařilo nalézt a zachránit. Neutrpěla žádné velké zranění. Byla vděčná nejen záchranářům, ale hlavně Markovi. Seděla v chatě zabalená v dece, ruce se jí ještě třásly. Myšlenkami se stále vracela zpět. Mohlo to skončit jinak. Už nikdy nechtěla zažít ten pocit bezmoci a nechtěla ani, aby ho zažil kdokoliv jiný. Uvědomila, že dostala druhou šanci na život a rozhodla se, že se bude věnovat vzdělávání o bezpečnosti na horách. Po tomto zážitku se už nikdy nevydala na cestu sama.