Byl to jen sen

Po dlouhém a náročném dni Jirka konečně ulehl do postele. Dal pusu své přítelkyni, která vedle něj ležela, a popřál ji dobrou noc. Poté se otočil na bok a zavřel oči. Po chvíli uslyšel z kuchyně zvuk kapajícího kohoutku. Nejprve to ignoroval, ale zvuk neustával. Nechtělo se mu vstávat, ale něco v něm mu říkalo, že by měl. Po cestě mu přeběhl nepříjemný mráz po zádech. Na rukou cítil lehký vánek, ale okna byla zavřená. V místnosti byl těžký vzduch.

Když ke kohoutku přišel, voda z něj netekla. V tu ránu znejistěl. Něco bylo jinak. Ačkoliv byl v místnosti sám, měl pocit, jako kdyby tam s ním někdo byl. Ne však lidská bytost, ale něco tajemného, děsivého. Hruď se mu sevřela. Místnost náhle potemněla. Jirka sáhl po noži dřív, než si to stačil rozmyslet. Prsty se mu sevřely kolem studené rukojeti. S vyděšeným výrazem ve tváři a prudce zvýšeným tepem se začal kolem sebe rozhlížet.

Z vedlejší místnosti uslyšel zvuk, který připomínal vrzání staré podlahy. Pevně sevřel nůž a s odhodláním se vydal vstříc jeho strachu. Ve dveřích uviděl siluetu něčeho, co nedokázal pojmenovat. Vypadalo to jako nějaký přízrak. Cítil, jak ho ta věc sleduje zlým a nelítostným pohledem. Rozhodl se, že se zlu postaví. S křikem a nataženou rukou držící nůž se rozběhl vpřed. Zběsile máchal nožem, jeho pohyby byly nekoordinované. Po chvíli únavného boje se skácel k zemi a všiml si, že onen přízrak je pryč. Zdálo se, že se vše vrátilo do normálu a zlo bylo zahnáno. Najednou se však ozval silný ženský výkřik.

Jirka, celý zpocený a vyděšený, vylítl z postele. Otřel si orosené čelo a snažil se uklidnit. Byl to jen sen. Jen zlý sen. Zhluboka se nadechl a vydechl. Pak ucítil tlak na noze. Instinktivně ucukl a odhodil peřinu. Ruce měl rudé. Nejdřív tomu nerozuměl, než mu došlo, že to není pot. Krev mu zasychala na kůži. Pomalu otočil hlavu. Spatřil oči své partnerky – bez života, kaluž krve vsakující se do prostěradla a kuchyňský nůž v hrudi. Pokoj byl najednou tichý, až příliš. Přál by si znova se probudit, ale tohle už sen nebyl…