Tajemná kniha

Před několika dny se Marta přestěhovala do nového města, aby utekla před bolestí ze ztráty svého milovaného otce. S touto obrovskou ztrátou se nedokázala vyrovnat a všechno jí ho připomínalo. Chtěla za svou minulostí udělat tlustou čáru a začít znova. Před svými strachy a bolestí se ráda schovávala v knihách. Byl to pro ní úkryt - bezpečné místo. Proto taky jedny z jejích prvních kroků vedly do městské knihovny. Byla to starší budova s tajemnou atmosférou uvnitř. Knihovnici tam dělala paní v důchodovém věku, která působila velmi mile a přívětivě a bylo z ní cítit, že se na tomto místě cítí dobře.

Marta se procházela po knihovně s rozzářenýma očima a úsměvem od ucha k uchu a prozkoumávala všechny možné regály. Našla svůj nový ráj. Najednou si všimla, že v jednom z koutů místnosti je tajemný černý závěs, který něco skrývá. Neustále po tom místě pokukovala, její pohled k němu pořád sklouzával. Bylo to něco nadpřirozeného, něco více než pouhá zvědavost. Ostatní návštěvníci knihovny chodili okolo, vybírali si knížky zleva zprava, ale toto místo, jako by vůbec neexistovalo. Nikdo jiný si ho nevšímal. Marta se vydala za knihovnicí, aby se jí zeptala, jestli může za závěs nakouknout, protože jí to místo z nějakého neznámého důvodu neskutečně přitahovalo. Knihovnice na ní chvíli nechápavě zírala a pak jí řekla, že žádné takové místo v knihovně není, že to musel být jen stín. Možná se jí to jen zdálo, ale ten pocit byl příliš skutečný. Byla si jistá, že to místo tam je.

Rozhodla se, že se zdrží o něco déle než měla v plánu a počká až se místo trochu vylidní a pak se podívá, jaké tajemství se tu skrývá. Mezitím si vzala jednu z knih z nedaleké police a posadila se ke stolu, aby nepůsobila podezřele. Ačkoliv měla knihu otevřenou, vůbec ji nedokázala číst. Celou dobu měla zrak upřený směrem k závěsu. Zdálo se jí, jako by ji na to místo někdo volal. I přes zavřená okna a dveře se závěs jemně pohyboval, jak při slabém vánku. Jakmile byl vzduch čistý a v celé místnosti zbylo jen několik posledních jedinců, vyšla vstříc tajemnému koutu. Srdce se jí rozbušilo vzrušením. Rozhlédla se, jestli ji někdo nepozoruje a poté nakoukla za závěs. Uviděla velkou tlustou černou knihu s červenými znaky ležící na malém dřevěném podstavci. Teď už nemohla couvnout. Musela se dozvědět víc. Přistoupila tedy ke knize a zkontrolovala, že závěs dolehl na obou stranách tak, aby nebylo vidět, že do tohoto, nejspíše zapovězeného, místa vstoupila.

Z dálky to nebylo rozeznatelné, ale na přebalu knihy byl obrovský rudý pentagram s ďáblovou hlavou a několik neznámých znaků lemovaly okraje knihy. Bylo zjevné, že se jedná o satanistickou knihu. Z knihy sálala neuvěřitelná síla a moc. Marta chvíli váhala, ale poté zavřela oči, zhluboka vydechla a položila svou dlaň na knihu. V tu chvíli skrz ní projela ohromná síla. Byla z toho v šoku. Nevěděla, co se to právě stalo. Nemohla se však od knihy odtrhnout, již byla v její moci. Začala v ní fanaticky listovat a zkoumat její obsah. Šeptem pročítala latinské nápisy a dech se jí během toho zrychloval. Hlas ji pomalu zesiloval. Jakmile dorazila zhruba do poloviny knihy, přečetla zcela nahlas jednu z vět a kolem ní se objevil rychlý záblesk a pak tma. Kniha zůstala ležet na stolku, ale byla zavřená. Po Martě nebylo ani památky. V knihovně si nikdo ničeho nevšiml. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se něco stalo.