Na lůžku

Toho dne se Richard probudil v nemocnici. Nevěděl kde je, ani co se stalo. Chvilku trvalo než se, alespoň částečně, zorientoval. Pokusil se vstát, ale silná bolest po těle ho držela v lůžku. Všiml si, že má na rukou i nohou šrámy a modřiny. Cítil tupou bolest hlavy, kterou měl obvázanou. Zprvu si to neuvědomoval, ale nejednalo se o běžný nemocniční pokoj. Bylo patrné, že se na tomto místě podepsal zub času. Na pokoji byl úplně sám. Přes zatažené závěsy do místnosti neproudilo téměř žádné světlo. Richard se rozhlédl kolem sebe, ale nikde nic. Pouze holé, popraskané stěny. Žádný nábytek, žádné vybavení, jen jeho lůžko uprostřed prázdné místnosti. Všudypřítomné ticho narušovalo jen občasné pípnutí EKG přístroje.

Najednou se otevřely dveře a do místnosti vstoupila postava v dámských šatech. Zavřela za sebou dveře, ale zůstala stát na místě. V šeru místnosti nebyla vůbec rozpoznatelná. "Haló? Kdo je to?" zeptal se se strachem v hlase Richard. Nikdo se neozval. "Haló? Prosím Vás, pomůžete mi?" zkusil znova navázat kontakt. Stále bez odpovědi. Nejdřív se ozvalo táhlé zaskřípání, jako když někdo přejede nehty po tabuli. Pak se přidaly kroky. Pomalu, ale hlasitě. Hlasitost kroků postupně rostla. Jak se postava přibližovala, Richard v ní rozpoznal zdravotní sestru. "Prosím, kde to jsem a co se stalo?" ptal se Richard už poměrně zoufale. Jakmile sestra dorazila až k Richardovi, úplně ztuhl a nebyl schopen vydat ani hlásku.

Zdravotní sestra nevypadala jako z tohoto světa. Měla šedou kůži a řídké neupravené vlasy. Pracovní oděv byl evidentně starý - špinavý a místy děravý. Namísto očí jen bělmo a měla sešité rty k sobě černou nití. V ruce držela injekční stříkačku s neznámou žlutou tekutinou. Chvíli u Richarda stála a prohlížela si ho. Ten ležel jak paralyzovaný. Strach mu neumožňoval cokoliv udělat. Sestra ho chytla svou zmrzlou kostnatou rukou za jeho levačku. Richard sebou leknutím cukl a podíval se na její ruku a pak zpět na obličej. "Prosím Vás, neubližujte mi, udělám cokoliv" škemral, ale marně. Sestra mu napíchla ruku injekcí. Nastalo hrobové ticho a tma.

Po chvíli se Richard prudce nadechl a otevřel oči. Pokusil se vstát, ale bolest ho svírala natolik, že to nedokázal. Všiml si modřin a šrámů na rukou. Rozhlédl se po místnosti, ale místo, kde se nacházel, nepoznával. Ležel na lůžku a byl připojen na přístroj, který mu monitoroval srdeční tep. Ten mu povyskočil nahoru, když se na druhé straně temné místnosti pootevřely dveře. Tajemná silueta ženy za sebou zavřela a s klepotem podpatků se pomalými kroky vydala k němu…