Hrací skříňka

Naše rodina má ve vlastnictví již po několik generací prokletou starožitnou hrací skříňku. Podle historky, která je v naší rodině předávaná z generace na generaci, se jedná o skříňku, která byla nalezena v domě, kde došlo k násilnému vyvraždění celé rodiny. Tento předmět si jeden z mých dávných předků, který případ vyšetřoval, odnesl domů z místa činu, jako dárek pro svou choť. Skříňka sloužila jako nádherná bytová dekorace. Její naleštěný dřevěný povrch, je ze všech stran zdobený různými ornamenty a v rozích lze spatřit ručně vyřezávané růžičky. Po otevření vyvstane panenka v dobových šatech, která se, během toho, co hraje romantická melodie, otáčí kolem své osy. Když jsme ji viděli naposledy, zdálo se, že už musí být dávno nefunkční, jelikož se nám ji nedařilo nijak zprovoznit. Jakmile ale sama od sebe začne hrát, vždy někdo v rodině nečekaně zemře.

Někomu by mohlo připadat zvláštní, že skřínku po tom všem stále máme, ale v tom je právě ten háček, vždycky se zase někde objeví. Pokusili jsme se ji vyhodit, ale druhý den byla zase zpátky na původním místě. Když jsme se stěhovali, záměrně jsme ji v domě nechali, ale po přestěhování do nového bydliště, jsme ji opět objevili na půdě. Tenkrát jsme se ze zoufalosti rozhodli, že ji zničíme, i když to byl nádherný předmět s historickou hodnotou. Vhodili jsme ji do krbu a ujistili se, že lehne popelem, ale na druhý den stála na krbové římse.

Prozatím naposledy zahrála v ten den, kdy zemřela moje milovaná babička. Náš příběh jsme povyprávěli knězi, kterého jsme požádali o vysvěcení skřínky i odborníkovi na paranormální jevy, ale ani jeden z nich nepociťoval, že by se skřínkou bylo něco v nepořádku. Naše rodina tak i nadále žije v neutuchajícím strachu. Bojíme se dne, kdy se opět rozezní její líbezné tóny. Víme, že až je znovu uslyšíme, bude to znamenat konec – konec pro jednoho z nás.