Černá kočka

Jednoho rána si Jirka všiml, že se po ulici, kde bydlel, potuluje černá kočka. Chvíli ji pozoroval, protože se mu na ní něco nepozdávalo. Všiml si, že jak lidi, tak ostatní zvířata venku se jí vyhýbají. Jakoby z ní cítili nějakou špatnou energii. Připadalo mu to zvláštní, nikdy se s ničím takovým nesetkal, ale po několika minutách ji nechal být a přestal si ji všímat. Během dne na ní pak dočista zapomněl.

Na večer se vrátila jeho přítelkyně Monika z práce s radostnou novinkou. „Podívej, koho jsem našla,“ řekla Monika s úsměvem a ukázala Jirkovi černou kočku, kterou držela v náručí. „Nebylo by skvělé si ji nechat?“ Jirka na ni upřel nedůvěřivý pohled. „To snad nemyslíš vážně. Podívej se na ni pořádně. Jak se na tebe dívá… Jako kdyby ti chtěla… já nevím, něco udělat.“ „Přeháníš,“ odsekla Monika a stiskla kočku blíž k sobě. Jirka si povzdychl. „A co když je nemocná? Možná má blechy. Co když nám sem něco zatáhne?“ Monika pohladila láskyplně kočku od hlavy až k ocásku a řekla „Tak ji hned ráno vezmeme k veterináři, ať máme jistotu.“ Monika přistoupila blíž k Jirkovi a položila mu ruku na rameno. „Prosím, Jirko. Když ji vyhodíme, co se s ní asi stane?“ Jirka zavřel oči a dlouze vydechl. „Dobře,“ zamumlal nakonec. „Ale pod jednou podmínkou: nepoleze nám do postele.“

Po celý večer jí jedním okem sledoval, a i když nedělala nic neobvyklého a nevypadala, že by s ní bylo něco v nepořádku, pořád k ní cítil nedůvěru. Neměl pro to žádné vysvětlení, jen takový neblahý pocit, že udělali velkou chybu, když kočku přivedli do bytu. Poté, co večer ulehli do postele ke spánku, cítil neustále neklid a takový nevysvětlitelný pocit strachu.

Několik dní nebylo po Jiřím a Monice ani vidu, ani slechu. Jako kdyby se dočista vypařili. Sousedovi, který je pravidelně potkával, a často se spolu bavili o všem možném, to přišlo velmi podezřelé, protože vždy, když třeba někam odjížděli, tak mu dali vědět. Poté, co uplynulo asi 5 dní, kdy ani jednoho z nich nepotkal a ani z jejich bytu neslyšel žádné zvuky a po večerech se v bytě vůbec nesvítilo, se rozhodl jednat a s přítomností policie zkontrolovat, zda se jim něco nestalo.

Když soused společně se dvěma policisty vešli do bytu, našli oba dva bez známek života v jejich posteli. Žádné násilné vniknutí, ani stopy nasvědčující, že by došlo k vraždě, či sebevraždě se nepovedlo vypátrat. V bytě, dle souseda, který pár znal velmi dobře, nic nechybělo. Jeden z vyšetřujících policistů stál v ložnici u okna, když si všiml něčeho, co upoutalo jeho pozornost. Odhrnul záclonu a naproti bytu uviděl na ulici stát černou kočku, která se dívala svým pronikavým pohledem přímo směrem k ložnici. Policista ucítil mrazivý závan. Ten pohled ho znepokojil. Pokynul na svého kolegu, aby se šel podívat. Když však přišel, po kočce už nebylo ani památky.