Zásilka

Před pěti lety mi jedna zásilka změnila život, a dodnes mě to pronásleduje v těch nejděsivějších snech. Jednoho dne, zhruba před 5 lety, u mě zazvonil doručovatel s tím, že má pro mě zásilku a jestli bych si ji mohl přijít převzít. Zaskočilo mě to, jelikož jsem o ničem nevěděl a sám si nic neobjednával. Mohlo se však jednat třeba o překvapení od někoho z mých přátel nebo rodiny. Malou hnědou krabici jsem tedy převzal.

Místo, kde obvykle bývá uveden odesílatel, zelo prázdnotou a na místě adresáta, byla pouze úhledným písmem napsána má adresa. Za převzetí se neplatilo a tak jsem to nijak hlouběji nezkoumal a balíček si od doručovatele převzal. Po otevření na mě čekal šok, který by mi jen těžko někdo uvěřil. Uvnitř balíčku se nacházelo něco zabaleného do papírového kapesníku. Když jsem papírový kapesník rozbalil, zatajil se mi dech. Chvíli jsem tomu odmítal uvěřit. Prst. Skutečný, lidský prst. Udělalo se mi mdlo. Všiml jsem si, že na pomačkaném a překvapivě jen málo poskvrněném kapesníku se skrývá nějaký nápis. Stálo tam „Varoval jsem vás!“, napsáno stejným úhledným písmem, jako adresa na krabici. Úplně se mi z toho rozbušilo srdce. Okamžitě jsem kontaktoval mé nejbližší, abych se ujistil, že jsou všichni v pořádku. Snažili se mě uklidnit s tím, že se buďto jedná o nějaký hodně hloupý vtípek, nebo zásilka vůbec nepatří mně, jelikož tomu nic nenasvědčovalo.

Po chvíli, jakmile jsem se trochu uklidnil a vzpamatoval se a přesvědčil jsem se, že se mi to jen nezdá, jsem balíček popadl a tak jak byl, odnesl celý rozklepaný a se strachem v očích na místní policejní stanici. Následovali tři kola výslechu, kde se mě ptali, jak jsem k tomu přišel, čí by to mohl být prst, či zda mě nenapadá, kdo by mohl něco takového udělat. Policie po několika týdnech vyšetřování případ pozastavila na dobu neurčitou. Nepodařilo se jim vypátrat, komu prst patřil, či kdo byl odesílatelem oné zásilky. Několik následujících dní mě policie sledovala, nebo spíše si myslím, že mě hlídali. Nikdy se však případ nepodařilo objasnit.